Historické souvislosti.

Po ústupu z Ruska postavil Napoleon novou armádu a utkal se s postupujícími Rusy a Prusy, svými bývalými spojenci z donucení, kteří se po ruské katastrofě, resp. ještě v jejím průběhu, přidali na stranu cara Alexandra. Napoleon zvítězil v květnu 1813 ve velkých bitvách u Lützenu a Budyšína a 4. června bylo uzavřeno příměří. Mírový kongres se konal v Praze od počátku června do poloviny srpna. Rakousko, politicky vedené pružným kancléřem Metternichem, se snažilo hrát roli prostředníka mezi Francií na jedné a Pruskem a Ruskem na druhé straně, přičemž mělo samozřejmě na mysli své vlastní mocenské zájmy. Bezvýsledné jednání skončilo vstupem Rakouska do války na straně protinapoleonské koalice, což zásadně vychýlilo poměr sil ve prospěch koalice.

Následně se u severočeského Chlumce střetla část Napoleonovy armády pod velením generála Vandamma, jenž do severních Čech pronásledoval koaliční síly ustupující od Drážďan. U Chlumce a Přestanova však Vandamme narazil na silné ruské uskupení a po dvoudenní bitvě a příchodu pruských jednotek generála Kleista se dostal do bezvýchodné situace a byl nucen kapitulovat. Bitva byla součástí podzimního tažení roku 1813, jež v říjnu vyvrcholilo bitvou národů u Lipska.

Bitvy se zúčastnilo na francouzské straně 32 tisíc mužů, na straně koalice na 16 tisíc v prvním dni a na 60 tisíc ve druhém; Francouzi ztratili na 5 tisíc padlých a raněných a 13 tisíc zajatých, celkové ztráty koaliční se blížily 11 tisícům. Zajat byl také velitel francouzského sboru, generál Vandamme, mj. účastník bitvy u Slavkova.

Podrobnosti o bitvě

Po porážce spojenců u Drážďan ustupovala Česká armáda do Čech. Vzhledem k tomu, že teplická silnice měla prvořadý strategický význam, ustupoval po ní k hranicím I. sbor, přičemž jeho zadní voj byl v bojovém kontaktu s Vandammem. 28. srpna překročily ruské gardové pluky české hranice a následujícího dne ráno zaujaly obranné postavení v údolí telnického potoka. Bylo třeba zajistit spojení s Čechami pro ustupující spojenecké armády a zabránit Vandammovi v obsazení hraničního přechodu. Sbor Evžena Würtemberského bránil postupu Francouzů u nakléřovského kostela. Po tuhých bojích se stáhl do údolí a spojil se s gardou. Po ústupu byl Chlumec obsazen ruskými pluky, které zde zaujaly obranné postavení. Přestože byl Ostermann-Tolstoj v početní nevýhodě proti útočící francouzské přesile, rozhodl se zadržet Vandammův postup mezi Chlumcem a Přestanovem. Pruský král nařídil, aby ustupující pruské oddíly od Drážďan z chodu ruský sbor posílily.

Bojová sestava obránců byla následující: ve středu stálo 9 praporů pěchoty I. sboru a 5 praporů II. sboru. V týlu uvedených jednotek byla osada Přestanov; dělostřeleckou podporu v popředí tvořilo 23 děl. Centrálnímu uskupení velel Evžen Württemberský. Na levém křídle, složeném z gardových jednotek pod velením generála Jermolova, stálo 9 pěších praporů, 4 eskadrony gardový husarů a 24 děl. Postavení gard bylo rozloženo směrem ke Krušným horám. Odděleně stálo 5 praporů a část dělostřelectva blíž Stradova. Především jezdecké útvary v čele s generálem Golicynem, složené z 19 ruských a dvou rakouských eskadron (první rakouské posily), byly dislokovány v prostoru Chabařovic. Sestava pravého křídla byla posílena 12 děly. Po příchodu posil - gardových hulánů a dragounů - na levé křídlo mělo spojenecké vojsko celkem 22 000 mužů pěchoty a 9 000 jezdců.

Rusko 1813: generál pěchoty v polní adjustaci
a důstojník gardového hulánského pluku en parade.

V časných odpoledních hodinách zahájili Francouzi útok na střed vojenské bojové sestavy - postavení generála Bistroma u Stradova - s cílem zablokovat strategickou komunikaci do Saska. Pět praporů pod Bistromovým velením ustoupilo k Unčínu za úporné obrany. Boj se rozšířil postupně až k Chabařovicům, zejména po nasazení francouzského jezdectva. Ruské jednotky se přes francouzskou přesilu statečně bránily, dostalo se jim posil příchodem gardových kyrysníků pluku velkoknížete Konstantina na pravé křídlo, které se rozšířilo až na Chabařovice. Po zranění generála Ostermanna-Tolstého jej zastoupil dočasně princ Evžen Würtemberský, který předal velení generálu Miloradovičovi. Rozhořčený boj se uklidnil teprve s nadcházející nocí. Nové posily vystřídaly vyčerpané gardové jednotky na levém křídle. V příchozích čerstvých oddílech byla 2. gardová divize, ze II. sboru přišla brigáda pod velením generála Monovova a 1. granátnická divize generála Bajevského, známého hrdinnou obranou baterií u Borodina.

Prusko 1813: pěšák 1. západopruského pěšího pluku a důstojník 2. západopruského pěšího pluku - oba v polní adjustaci (důstojníci nosili také plášť jako bandalír);

příslušník slezské zeměbrany (Landwehr) a důstojník 11. slezského rezervního pluku (slezská zeměbrana byla vyzbrojena nedostatečně, převážná část mužstva měla jen píky a byla bez obuvi).

Druhého dne byly k dispozici další jednotky rakouské divize Colloredo-Mansfeldovy a Bianchiho (celkem 18 800 mužů - 24 pěších praporů a 24 děl). V noci z 29. na 30. srpna byly uvedené kontingenty rozloženy mezi Duchcovem a Teplicemi. Dále se počítalo s příchodem Kleistova pruského sboru. Téhož dne došlo k rozšíření fronty a k vystřídání vyčerpaných pluků nově příchozími. Spojeneckým jednotkám stál v čele generál Barclay de Tolly. Levému křídlu velel generál Golicyn, střed byl pod velením Miloradovičovým, rakouský generál Colloredo Mansfeld byl velitelem pravého křídla. Bylo rozhodnuto, aby hlavní útok byl veden tímto křídlem. Akce se rozvinuly ve tři hodiny ráno nástupem rakouských jednotek z postavení mezi Duchcovem a Teplicemi ve směru na Soběchleby. K bojovému střetu s nepřítelem došlo v sedm hodin ráno na celé frontě za přítomnosti cara Alexandra I. a pruského krále Bedřicha Viléma III. Zamýšlený obchvat pravým přítelem se zdařil a Vandamme byl donucen k ústupu. Oddíly vyslané od bojující armády k Varvažovu se střetly u Telnice s přicházejícími Prusy generála Kleista (25 000 mužů: 35 praporů, 42 eskadron a 104 děl). Jejich objevení v týle Vandammova sboru uzavřelo obklíčení francouzských pluků. Situace se stala pro francouzského velitele kritickou a na útěku směrem na Žandov byl Vandamme zajat ruskými kozáky.

Prusko 1813: dragoun neumärkského pluku a důstojník braniborského kyrysnického pluku;
generál a důstojník gardové jízdní baterie (generálové v poli nosili koženou čepici se štítkem - furažku ve střihu zeměbranecké pěchoty, s červeným okolkem a tmavomodrým dýnkem; také pruská kavalerie nosila šedé polní pantalony s knoflíky).

Spojenecká vojska dosáhla úplného vítězství. Francouzům se podařilo pouze z menší části ustoupit, 10 000 jich bylo zajato, 7 000 jich padlo nebo bylo zraněno, ztratili 82 děl a 200 vozů. S Vandammem byli zajati další 3 generálové, tři padli. Statečný boj spojenců v čele s ruskými pluky byl zaplacen ztrátami 3 300 padlých a raněných. Padl jeden rakouský generál, zraněni byli dva ruští generálové. Snaha o změnu výsledků bitvy vedla Napoleona k novému pokusu o vpád do Čech. Nově postavený I. sbor pod generálem Lobauem obsadil 9. září Petrovice a druhý den proniknul sbor maršála Gouvinona St. Cyr za osobní přítomnosti císaře k Habarticím a střetl se s ruskými oddíly. Po obsazení Horní Krupky se Napoleon vrátil do Drážďan a boje probíhaly v následujících dnech na saském území. Dne 17. září se střetly francouzské oddíly s Prusy generála Ziethena u Přední Telnice. Po třech hodinách boje postoupili Francouzi na Varvažov a bitva pokračovala dále dělostřeleckými souboji. Další střety probíhaly u Žandova na západním okraji bojiště, kde se francouzské jednotky snažily neúspěšně prorazit. Rakušané pod velením Colloredo-Mansfeldovým postoupili za dělostřelecké podpory a po prudkých bojích (rakouská baterie byla dobyta Francouzi a znovu osvobozena rakouskými husary) byli Francouzi zatlačeni k Telnici a na pravém křídle k Cukmantlu. Jejich ztráty dosahovaly 2 000 padlých a raněných a 2 000 zajatých. Spojenci ztratili kolem 1 000 mužů. Příštího dne odtáhli Francouzi z Čech.

Zdroj - www.primaplana