Bitva u Znojma 1809
7-8 července - jediná bitva , kde se bojuje v řece.
Bylo to 11. července 1809. Francouzský generál Marmont vyrazil se všemi svými předsunutými hlídkami, skrytými v zahradách, roklích a křovinách, směrem na Dobšice. K deváté hodině vytáhlo několik francouzských jednotek proti obsazenému území u potoka Leska a zatlačily rakouské hlídky. Byly však vrženy zpět do svých původních postavení a jejich útoky byly zastaveny jízdou, které velel Švarcenberk. Zatím francouzský maršál Massena vynutil si za prudké dělostřelecké palby přechod přes Dyji u Starého Šaldorfu, k němuž byl nucen přibrati zálohu granátníků. Po brněnské silnici přitáhl sem také francouzský generál Davout. Nebezpečí stále rostlo, bojovalo se se střídavým štěstím.
O čtvrté hodině odpoledne přirazil Massena ke Znojmu a dosáhl už Dolní brány, nežli přichvátala záloha granátníků. (Dolní brána stála při vstupu do dnešní Kollárovy ulice u Vlkovy věže).
Zatím rozpoutala se bouře s lijákem. Kníže Reuss vyrazil na francouzské, prapor Leiningenův tvořil jeho předvoj.(Po něm dnešní Alšova ul. jmenovala se dříve Leiningenova). Pušky však selhávaly,leč Rakušané vnikli přec s nasazenými bodáky na ulici Vídeňskou a dobyli Nového Šaldorfu, při čemž zajali nepřátelský prapor a 3 generály. Leč tento ojedinělý úspěch byl brzy zmařen náporem Maasenových kyrysníků, kteří pronikli až na předměstí. Jen na okamžik zastaven je nápor poraženým kmenem přes cestu, čehož využije velitel Salis, vyrazí s pátým praporem vídeňských kyrysníků proti Francouzům a vytlasčí je z města. (Dnešní nám. Republiky nazývalo se dříve Salisovo). Leč Francouzům dostane se již v městských hradbách nové posily, Marmont útočí z druhé strany a nastane pekelný boj. Massenovy přední hlídky bojují už v ulicích města. A do tohoto válečného běsnění ozývá se hlučné volání : "Zastavte palbu! Příměří !"
Je sedm hodin večer. Kníže Lichtenštejn dostaví se k předním francouzským hlídkám a jeho návrh na příměří je přijat. Bylo sjednáno v Suchohrdlech v Červeném dvoře (protáhlá budova u silnice do Kuchařovic) a po něm odjel Napoleon se svým štábem do Hodonic, kde nocoval na mlýně Tulipánově.
V rámci této bitvy o Znojmo jde nám zvláště o vylíčení bojů u Dobšic a o přechod přes Dyji. Uvedená data vyjímáme ze spisku Julia Wisnara "Die Schlacht bei Znaim".
Dne 11. července 1809 o šesté hodině ráno vstoupil velkovévoda Karel se svým záložním sborem do Znojma, Brigáda Alsternova a hulánský pluk Schwarzenberkův stály před Dobšicemi. Generalissimus dal rozkaz Steyerovi, aby obsadil Dobšice. Steyer obsadil výšinu nad Dobšicemi a vystřídal generála Altsterna. Granátnická brigáda Murrayova posunula se mezi vinice dobšické a suchohrdelské. Naproti Dobšicím, na pravém břehu Dyje, měla postavení granátnická brigáda Mervillova a obsadila Bohumilice, Oblekovice a starošaldorfský most. U Bohumilic byly pohotově ještě dva pluky jízdy, rovněž u suchohrdelského jezuitského dvoru.
Brzy nato generál Steyer byl napaden předvojem bavorské divise Wredeovy, které velel generál Minucci, a donucen opustit výšinu, tak byl zatlačen do doliny u Dobšic. Z rozkazu Marmontova Dobšice byly ztečeny a dobyty generálem Beckerem. Na pravém břehu Dyje Marmont snažil se proniknouti mezi Načeratice a Bohumilice, leč Scovaud jej energicky zastavil. Zatím dorazil kníže Hohenzollern a chránil oboz, který jel po silnici. Belegárdův 1. sbor měl překročit brod u Dobšic a zaujmout postavení u Přímětic. Marmont snažil se překaziti mu tento přechod. Současně Steyer byl vytlačen z Dobšic.Generál Henneberg povzbudil Rakušany, aby si vynutili přechod přes Dyji, což se také přes nejprudší dělostřeleckou palbu dařilo. Henneberg zaútočil na Dobšice a obsadil je přes zoufalý odpor generála Beckere. Pak mohl vydatně podporovati a chránit přechod Bellegardeova sboru. Za 1. sborem šel 3. sbor za velení generála Kolovrata, přešel dyjský most, táhl těsně podél města k Příměticím, kde zaujal postavení nalevo od 1. sboru.
Marmont si uvědomil, že jeho posice u Dobšic vzhledem k Rakušanům je nesmírně důležitá. Poslal bavorskému generálu Beckerovi posilu. Becker dobyl Dobšic, musil je však částečně opustit, až bavorský generál Preissing vyhnal odtud všechny Rakušany. K večeru 11. července 1809 Dobšice byly na několika stranách zapáleny a celá obec, až na několik domů na okraji obce, lehla popelem. To byla největší pohroma, která postihla Dobšice za jejich trvání.